Toto je kopyto tak, jak má vypadat. Všimněte si rozdílu uložení kopytní kosti, která je posazená daleko výš a v jiném úhlu. Kopyto má klenbu, sukně jsou krátké a pěkně zakulacené. U tohoto kopyta je taky podstatně víc rohoviny pod kopytní kostí. Tím, že má kopyto klenbu, chodí koník jakoby po vlastní  ,,podkově“.  Mezi spodkem  kopyta a  zemí , je prostor podobný jaký mají okované koně, ale s rozdílem, že tady si ho příroda vytvořila sama. Jednu z nejvíce důležitých věcí kterou považuji je osvěta. Mezi lidmi převládá mnoho nesprávných názorů a polopravd, které do světa vypouštějí většinou kováři, aby tím zakryli své neúspěchy či nevědomosti. Pokusím se některé nejčastější, které slýchávám, uvést na pravou míru.

Přechod na bosonohé ježdění trvá rok i více a někdy se to nemusí podařit. Pravdou je, že od prvního trimu,  který dělám se začne kopyto jakoby stahovat a začne se mu od prvních dnů dělat klenba. Během prvních dvou měsíců se kopyta zpravidla zpevní natolik, že je možno koně naplno užívat. Je pravdou, že rok i déle může trvat než je kopyto perfektní ale to neznamená, že by se nedalo na koni jezdit. Kopyto praská, protože mu něco chybí, vitaminy vápník a podobně. Pravdou je, že kopyto praská díky tomu, že je špatně trimované a má přerostlé sukně a z pravidla narušenou bílou čáru. 

Na kopytní stěně se tvoří různé vlnky a to se stává tím, že jste koně překrmili nebo prošel nějakým stresem. Pravdou je, že toto je zažitý názor kovářů, ale bohužel nepravdivý. Je to zase jen otázka špatného trimu a tím vyvinutého tlaku na kopytní stěnu. Překrmení muže mít na danou věc vliv, ale při správném trimování  se to skoro neprojeví.

Toto je zatím pár základních pověr a mýtů a postupně budu přidávat další.